Gen dlouhé srsti u MOK

zdroj :  Článek uveřejněný v klubovém zpravodaji   2015/2016

V loňském roce byly v ČR nahlášeny dva vrhy maďarských ohařů, kde se vyskytla dlouhosrstá štěňata maďarského ohaře. To mezi chovateli MOK vyvolalo bouřlivou debatu, jak dále postupovat a s problémem v chovu se vypořádat. Je zřejmé, že je třeba se touto problematikou zabývat.

V první řadě je nutné zdůraznit, že narození dlouhosrstých štěňat MOK není ostudou ani chybou chovatele (pokud samozřejmě nevěděl o tom, že jsou oba rodiče nositeli genu). Štěňata jsou čistokrevnými maďarskými ohaři a musí být řádně odchována, registrována a vybavena průkazem původu. Měla by být prodána novému majiteli jako nestandardní, nevhodná do chovu, ale mohou plnohodnotně plnit funkci kamaráda do rodiny či loveckého psa. Jakýkoliv jiný postup (prodej štěňat bez PP, utracení) je nepřípustný. Chovatel by měl zároveň narození dlouhosrstých štěňat ohlásit poradci chovu, který tak získá přehled o přenašečích působících v chovu.

Jak se vůbec stalo, že se v populaci MOK objevil dlouhosrstý gen?

Vycházíme-li z informací, které je možné najít na internetu, problém vznikl v Maďarsku v 70.letech. Za účelem zlepšení některých vlastností plemene MOK byl neoficiálně přikřížen irský setr. Rodokmen štěňat ovšem neodpovídal skutečnosti, byla zapsána jako čistokrevní MOK. O meziplemenném křížení vědělo jen několik chovatelů. Nikdo neměl na nic podezření, do té doby, než se začala objevovat po dvou krátkosrstých rodičích dlouhosrstá štěňata. Někdo tvrdí, že štěňata mají i odlišné povahy, bližší irskému setrovi.  Je samozřejmě diskutabilní a neprokazatelné, jak přesně se dlouhosrstý gen do populace dostal. Některé prameny hovoří i o křížení s anglickým setrem, a to v době ještě mnohem dávnější.

Jak se dlouhosrstost dědí?

Dlouhosrstost je recesivní. To znamená, že dlouhosrstá štěňata se mohou (ale nemusí!) narodit pouze v případě, že jsou oba rodiče nositelem genu. Pokud pouze jeden z rodičů má gen dlouhosrstosti, tak budou všechna štěňata krátkosrstá, ale část z nich budou opět přenašeči. Z toho důvodu může zůstat dlouhosrstý gen v populaci utajen i po mnoho generací. Až v momentě, kdy se náhodou „potkají“ dva rodiče-přenašeči, se projeví.

Délka chlupů je kontrolována genem L. Tento gen má dvě alely: dominantní „L“ kontroluje krátké osrstění a recesivní „l“ kontroluje dlouhé osrstění. Každý jedinec nese dvě alely tohoto genu, každou na jednom chromozomu. Možné kombiace jsou tedy tři:

1. Jedinec genotypu „L/L“  – krátkosrstý jedinec, který nenese dlouhosrstost
2. Jedinec genotypu „l/l“ – dlouhosrstý jedinec
3. Jedinec genotypu „L/l“ – krátkosrstý jedinec, který ale nese gen pro dlouhosrstost

Když dojde k páření psa s fenou, potomek dostane „do vínku“ od každého z rodičů jednu „polovinu“ jeho genotypu. Když bude mít rodič genotyp L/L, je zřejmé, že všem svým potomkům předá „L“, neboť jiný gen nemá. Stejně tak s l/l. Bohužel ale u jedinců genotypu „L/l“, takzvaných heterozygotů, je dílem náhody, zda potomkovi předají „L“ nebo „l“.

Máme tři možné kombinace rodičovských párů (za přepokladu, že nechováme na dlouhosrstých jedincích genotypu „l/l“, jinak by možností bylo více):

a)  Oba rodiče jsou genotypu L/L.

V takovém případě budou všichni jejich potomci také genotypu L/L – krátkosrstí. Nerodí se žádný přenašeč dlouhosrstosti.

b)  Jeden rodič je genotypu L/L a druhý je L/l (přenašeč).

V takovém vrhu se sice narodí všechna štěňata krátkosrstá, ale polovina z nich budou přenašeči genotypu L/l.

c)  Oba rodiče jsou genotypu L/l. (oba rodiče přenašeči) 

V tomto vrhu se mohou vyskytnout všechny kombinace:

Jak je možné vidět v přiložené tabulce, při křížení dvou přenašečů se narodí 25% potomků bez dlouhosrstého genu, 50% přenašečů genu a 25% dlouhosrstých štěňat. Zde je důležité si uvědomit, že procenta uvádějí pouze pravděpodobnost. Je teoreticky možné, že i při křížení dvou přenašečů se nenarodí žádné dlouhosrsté štěně, ale stejně tak je možné, že dlouhosrstá budou štěňata všechna ve vrhu. Je to podobné jako s pohlavím štěňat. Každý chovatel ví, že pravděpodobnost narození pejska vs. fenky je 50:50. Teoreticky by tedy v každém vrhu mělo být stejně pejsků jako fenek. V praxi se ale objevují vrhy, kde jsou samí pejsci a nebo samé fenky. Pravděpodobnost začíná platit až při velkých číslech, ale při opakovaném křížení přenašečů se dlouhosrsté štěně dříve či později objeví.

Jak by se tedy měl chovatel dluhosrstému vrhu vyvarovat?

Zcela jednoduše – řešením je jednoduché testování chovných jedinců a následné vyvarování se křížení dvou přenašečů. Přítomnost genu se dá zjistit laboratorním testem krve či stěrem slin. Dle výsledku je pak nutné vhodně volit chovné páry. Mám-li fenu, o které vím, že je přenašečka genu (buď na základě genetického testu, nebo se po ní již dříve narodila dlouhosrstá štěňata), nakryju ji pouze psem, který má potvrzeno genetickým testem, že gen dlouhosrstosti nenese. Chci-li v chovu využít psa, který je přenašečem genu (i takový pes může mít jinak vynikající kvality!), musím si být jako chovatel jistý, že fena přenašečkou není. Jinak se můžu dočkat nepříjemného překvapení.

Z výše uvedeného je zřejmé, že to, že je jedinec přenašeč, lze zjistit dvěma způsoby – buď genetickým testem, nebo tím, že se po něm narodí dlouhosrstí potomci. Bohužel to, že pes přenašeč není, lze potvrdit jen a pouze genetickým testem. To, že se po něm žádní dlouhosrstí jedinci nenarodili, není v žádném případě dokladem, že pes nenese gen dlouhosrstosti. Může to pouze znamenat, že prozatím byli všichni jeho partneři v chovu prostí genu. Dokladem je příklad z letošního roku (viz zpráva poradce chovu), kdy se po chovném psu narodila dlouhosrstá štěňata v jeho posledním vrhu ve věku 10 let. Pes byl přitom od svých CCA 3 let v chovu relativně intenzivně využíván a o tom, že nese gen pro dlouhosrstost, neměli chovatelé, jakož ani jeho majitel, ani potuchy.

Jak velký je problém v populaci MOK v ČR?

V tomto směru můžeme spíše kvalifikovaně odhadovat než něco tvrdit s jistotou. V letošním roce se v ČR narodily dva dlouhosrsté vrhy po dvou chovných psech. Víme tedy s jistotou, že dva chovní psi a dvě chovné feny jsou nositelem genu pro dlouhosrstost. Zároveň všichni jejich potomci, sourozenci a také jejich rodiče mají 50% šanci, že dlouhosrstý gen mají také. Dále víme z informací od polských chovatelů, že se narodil dlouhosrstý vrh po chovném psu ze Slovenska, hojně využívaném také v ČR. Vzhledem k tomu, že chovní psi mají šanci chov ovlivnit výrazně více než chovné feny, jsme připravily přehled potomků známých přenašečů-chovných psů, abychom ilustrovaly možnou šíři problému. Záměrně neuvádíme jména psů, abychom nečelily nařčení z pomluvy. Mandát ke konkrétnímu řešení problému má od členské základny poradce chovu MOK, potažmo chovatelská rada.

Tito tři přenašeči dohromady splodili 298 potomků, z toho 231 v ČR. Teoreticky je polovina jejich potomstva přenašečem genu pro dlouhosrstost. To je pouze v ČR 115 jedinců. Samozřejmě ne všichni se dostanou do chovu. Zde je vidět rozdíl ve věku psa. Pes 1 je nejstarší a již je po něm celkem 7 chovných jedinců v ČR a SR. Tento pes má v současné době již 118 vnuků a vnuček. I mezi jeho vnuky a vnučkami jsou chovní jedinci, v ČR má již narozená pravnoučata. Pes 2 je naopak nejmladší, a proto prozatím nemá mnoho chovných potomků. To se ale může v příštích letech změnit.

Pozn: Údaje o potomcích jsou převzaty z databáze www.vizsladatabase.com, tudíž nemusí reflektovat některé v zahraničí narozené vrhy.

Je nutné si uvědomit, že tato čísla jsou minimální. Počítaly jsme potomky pouze pro tři chovné psy, o kterých víme, že jsou přenašeči dlouhosrstosti, neboť se po nich narodila dlouhosrstá štěňata. Nezapočítaly jsme vliv fen. Dále jsou zde s určitostí přenašeči, o kterých nevíme. Také známe jména některých přenašečů v zahraničí. Situace není v žádném případě tragická, ale tvářit se, jako že se nic neděje, může problém v budoucnu rychle znásobit.

Jak se s problémem v chovu vyrovnat?

Toto rozhodnutí bude záviset na členské schůzi KCHHMO. Jsou v podstatě tři možnosti:

1. Vše se ponechá na uvážení chovatelů, kteří se rozhodnou, zda své jedince nechají testovat, či ne
2. Nařídí se povinný test na dlouhosrstost jako podmínka chovnosti
3. Nařídí se povinné otestování pouze sourozenců a potomků známých přenašečů

My se domníváme, že první varianta by vedla pouze k eskalaci problému, neboť chovatelé by (tak, jako nyní) přítomnost genu ve svém chovu a u svých psů tajili.

Druhá možnost by byla pro chov nejperspektivnější. Přenašeče by se podařilo okamžitě identifikovat a jejich následným křížením pouze s „čistými“ partnery by zajistilo, že se již nikdy nenarodí dlouhosrstá štěňata. Nedomníváme se, že je nutné přenašeče vyřazovat z chovu, právě z toho důvodu, že dědičnost dlouhosrstosti je takto jednoduchá a přímočará a vše lze snadno sledovat a pohlídat.

Třetí možnost by byla kompromisem, kdy by se podařilo podchytit alespoň to nejzávažnější. Mohlo by se jednat o odrazový můstek pro následné vyhodnocení situace a zvážení dalších kroků.

Zajímavosti

Gen dlouhosrstosti se vyskytuje i u maďarského ohaře drátosrstého.

Dlouhosrstý maďarský ohař po rodičích maďarského ohaře krátkosrstého:

Dlouhosrstý maďarský ohař po rodičích maďarského ohaře drátosrstého:

Zpracovaly: Hana Svobodová a Lucie Svobodová 01/2016

ZDROJE:

Ing. Jaromír Dostál, DrSc. – Genetika a šlechtění plemen psů (Dona 1997)

Ing. Jaromír Dostál, DrSc. – Chov psů – Genetika v kynologické praxi (Dona 2008)

http://www.katavizs.com/

Vizsla database – http://www.vizsladatabase.com/