Barvářské zkoušky

16.8.2008 v sobotu, za velice nepříznivého počasí, kdy se nad naším okresem přehnalo několik vydatných bouří, jsme s kamarádem Jarou a jeho fenkou NKO Citou vyjeli do Slavkova na barvářské zkoušky jezevčíků a teriérů (pro neznalé, zkušební řád umožňuje učast ohařů, s tím, že se zkouší disciplíny podle zkušebního řádu pro jezevčíky a teriéry). Důležitou částí těchto zkoušek je práce na pobarvené stopě nejméně 12 hodin staré. Když jsme ráno sledovali oblaka a v hlavě měli pátek, kdy bouřilo celý podvečer i noc, moc nadějí jsme si nedělali. Hlavně proto, že pobarvené stopy musely být připraveny již v pátek. Po dobu nácviků jsme ani neměli s Korou možnost pocvičit tenhle druh počasí, když na nácviky jen pálilo sluníčko a po dešti ani památky. Zkoušely jsme také různě staré barvy, ale dráhu smáčenou dešťem tedy ne.

Na nástupu jsme opravdu vyčnívaly :o)) jak by ne, když to byly zkoušky jezevčíků a teriérů :o)) Vylosovaly jsme si s Korou č. 7 , což označovalo hned i číslo pobarvené dráhy, kterou pujdeme. Jara s Citou měly č. 6 a rozhodčí si obě ohařky, jako jediné na zkouškách nechali ve skupině, aby mohli porovnat jejich výkony. Po zahájení jsme se na vlečce traktoru svezli na místo činu a nastalo dlouhé čekání, když rozhodčí začali disciplínou následování a práce na barvě, když maximální čas pro vypracování pobarvené dráhy je 60 minut. Jara šly s Citou na barvu v 13 hodin a já s Korou kolem 13:30 hod. Tedy pobarvené dráhy opravdu starší 12 hodin, když jsme zjistili, že dráhy se připravovali předcházející den kolem 18 hodiny. Jara s Citou předvedli pěknou práci na barvě a hodnocení 4. Byla jsem ráda, že se to Citě povedlo a z dálky bylo slyšet troubení trubače po úspěšném dosledu. Teď přišla řada na nás, na nástřelu bohužel po dešti nebylo vidět ani kapku barvy a tak mi nezbývalo než Koře věřit. Dráha, kterou jsme prošly byla přímo z kopce, přes potok a zas do kopce přes těžbu dřeva. Kora po pár metrech nasadila a zvolila rychlé tempo. Veděla jsem, že ji nesmím brzdit, protože mi pak začne dělat lumpárny. Šla neuvěřitelně, místy kde jsem začla pochybovat, že tudy opravdu dráha vede. Potokem přes který dráha pokračovala, jsme proletěly jak střela, že jsem neměla ani čas přemýšlet o tom, kolik je tam vody, lože, pak zbylo jen Koru pustit a věřit že dojde až k srnci. Poté co se lesem začlo ozývat Kory hlášení, mi spadl kámen ze srdce. Troubení trubače, předání úlomku a máme hotovo. Rozhodčí měli ohled na Kory věk 15 měsíců a tak nás netrestali za tempo, které Kora nasadila. Hodnocení 4 a plusové 2 bodíky (z možných 5) za hlášení. Tu nejtěžší část zkoušek jsme měli zasebou a zbývala ta lehčí část zkoušek jako je odložení, nahánění, vodění na řemeni.

Po úspěšném dokončení zkoušek v I. ceně a samými 4 jsme s Jarou zjistili, že budeme míchat pořadím. Vzhledem k tomu, že Kora byla nejmladší s nejvyšším počtem bodů získaly jsme 1. místo a za hlášení u srnce hodnocení Nejlepší práce na barvě :o)) Jara s Citou skončili na krásném 2. místě. Bylo to neuvěřitelné, ale bylo to tak. Na 3. místě se umístila fenka alpského jezevčíkovitého brakýře Jenny z Rudimova, vůdce Radima Šebesty. Celkově se 6 psů umístilo v I. ceně a sedm v II. ceně.

Protože jsem byla na zkouškách sama a pořád mrholilo, nebyl čas ani jsem neměla odvahu vyndat foťák a udělat pár fotek. Pár foteček jsem obdržela od místních. Tady jsou:

Kora mi tak udělala obrovskou radost a hlavně si tak napravila reputaci svého výkonu na speciálkách v Otaslavicích.

Chtěla poděkovat za pomoc při výcviku na barvách, jmenovitě Mgr. Hamplovi a p. Františku Haurelandovi, dlouholetému chovateli jezevčíků, kteří nám s přípravami na zkoušky pomáhali a podělili se s námi o své zkušenosti. Budiž prozrazeno, že Koru připravuji jako hlásiče na barvě. Tady je pár fotek z nácviků: