Havlíčkobrodský pohár

O víkendu 21.-22.7.2012 se běžela soutěž Havlíčkobrodský pohár složená z lesních zkoušek a zkoušek speciální vodní práce. Na tuto akci nás pozvala kamarádka Martina Šoupalová, které děkuji, že jsme mohly poznat atmosféru této soutěže. Do Havlíčkova Brodu s náma jeli další přátelé, a tak jsme se těšili na pěkný víkend. Počasí přálo a v sobotu po velkolepém zahájení proběhlo rozlosování, které nás s fousatou Ditou rozdělilo od přátel a určilo číslo losu 17, které začínalo zkouškami vodních prací. Všichni přátelé s maďárky začínali lesem. Ráno všech 24 psů odjelo do centra zkoušek a celá početná korona, včetně těch co šli SZVP mohli sledovat práci 12 psů na ohrádce. Tak velkou koronu a velmi striktní dodržování zkušebního řádu a  hodnocení, jsem dlouho nikde neviděla. Mezi startujícími byli psy „matadoři“ po všestrankách, kteří si přišli potrénovat a taky mladí psy po PZ, kteří skládali své první LZ. Ráno na ohrádce jsem si řekla „co tady vlastně dělám“ a nejsem někde na „obyčejných“ zkouškách. Na vodě jsme s Ditou spadly hned při první disciplíně známkou 1 ochota na hluboké vodě do II. ceny, rozhodčí opět požadovali velmi prostorné a do hloubky daleké hledání, v ten okamžik jsem si jen říkala, když se podaří tuto soutěž dokončit, budeme rádi. Jeden pes z naší skupiny SZVP nedokončil a nás s Ditou posunula limitní známka do II.ceny, byť počet bodu by na I. cenu stačil. Byla jsem spokojená. Přípravě na SZVP jsme nevěnovaly s Ditou takovou pozornost a víme, kde máme slabiny. Potěšením nám bylo hodnocení nejrychlejší dohledávky kachny v rákosí. První den byl za námi a my se těšili na své kamarády a zprávy z LZ. Během dne jsme dostávaly různé informace, kdy jeden maďárek dostal nulu na klidech na stanovišti, druhý odstoupil za známku 1 z vodění na řemeni. O to větší radost jsme měli z našeho odchovánka Basca, který s Barčou složili LZ v I. ceně a kamarád Jožo s Hunterom taktéž v I. ceně se samými čtyřkami. Ráno na nástupu a pak i v koroně u ohrádky jsem si vyslechla, že maďárci tady moc fandů neměli a tak jsem byla ráda, že tito dva zástupci zastoupili plemeno tak výborně.V neděli se skupiny ohařů vyměnily a my s fousatou Ditou směrovaly na LZ. S nervozitou a očekáváním jsem nastupovala k disciplínám. Ranní zahájení LZ ohrádkou jsem Ditě jako vůdce pokazila hned 2x což nás stálo známku 2. Poprvé bod dolů zato, že mi vyběhla pro lišku z místa odložení dříve než jsem ji dala povel a pak následně, kdy mi při předání Dita řádně předala, ale paničce upadl aport z ruky a další chyba. Mrzelo mně to, protože chuť kterou předvedla nemělo moc psů. Z 12 ohařů padla 1x čtverka, 1x trojka, dvojky a dvě nuly. Náš los nás posunul na stanoviště, které začínalo vlečkama, byla jsem spokojená, protože následovaly drobné disciplíny a končili jsme barvami. Vlečky jsme s Ditou zvládly nejlépe z naší skupiny odnášeli jsme si známky 4. Následovalo obávané vodění na řemeni, rozhodčí nám určil prostor a šlo se. Tady si Dita za krok vedle nohy při míjení stromu místo za patami odnesla hodnocení známkou 3. To co jinde dostanete za hubičku, bylo tady jak „na vojně“. Poděkovala jsem a šly jsme na drobné. Ditule opět nasadila triskomyší hledání  a rozhodčím se její rychlá a chuťová práce líbila tak, že komentář „tuhle chuťovou fenu, vám může kde kdo závidět“  povzneslo naše sebevědomí. Přišlo nahánění v houštině, nešťastným se nám stalo tím,že bylo hned vedle dohledávek a Dita měla tendenci se vracet proti větru směrem k dohledávkám. Bohužel rozhodčí byl na opačné straně a jedno přeběhnutí houštiny nestačilo a odnesly jsme hodnocení známku 2. Slídění v lese Ditu baví, sleduje vůdce a předvádí líbivou práci, která nám přinesla zisk další   čtverky. Tak teď už nám zbývaly jen ty barvy. Barvy, které všichni před námi hodnotili za „poctivě dlouhé“ vedoucí  houštím, mokřinou, přes potoky.  Po čtverkové šoulačce jsme s Ditou nastoupily na barvu, kterou den předtím šel Jožo s Hunterom a musím jen potvrdit, že vedla přes dva potůčky, bažinu, houštinu a na délce nebyla nikterak ošizena. Ditě jsem absolutně důvěřovala a vyplatilo se. Za bažinou a potůčky, v houštině jsme označily lože a pokračovali po pobarvené stopě, kterou Dita vypracovala až k srnci, který ležel na konci. Spadl mi obrovský kámen, když jsme stály s Ditou u srnce a věděli, že jsme lesní zkoušky dokončily v I. ceně 🙂 Mise byla splněna a dny výcviku zúročeny. Čekání na výsledky, posezení s přáteli nám krátilo dlouhé čekání. O půl sedmé večer došlo k vyhlášení výsledků. Vítězem soutěže Havlíčkobrodský pohár se stal náš kamarád Jožo s Hunterom z Vodného mlyna 🙂  Zasloužené vítězství a pohár putoval na Slovensko.  Náš Basco Tajemství Karpat s Barčou  získali  I. cenu a celkově 6.místo. My s fousatou Ditou jsem v této soutěži uspěli v II. ceně, celkově na 12. místě, tedy v polovině startujících psů.  Z počtu 24 startujících ohařů v soutěži  uspělo 7 ohařů v I. ceně,  7 ohařů ve II. ceně, 2 ve III. ceně a 8 ohařů neuspělo.  Poděkování patří kolegyňce Laďce, která mně po oba dva dny doprovázela a dělala mi servis, který neměl chybičky. Laďi děkuji ! Moc si vážím tvé pomoci. V neděli se k nám přidal i můj manžel Marek, když v sobotu si plnil povinnosti jako čekatel na lesních zkouškách a pak i poděkování pro přátele Barču s Michalem, Martičku s Jožou, paní Lepičovou, Martině Šoupalové, kteří s námi vydrželi až do samého závěru.  Na fotečky se můžete podívat  v Bascové fotogalerii  TADY. Baru děkuji za záběry, které nám budou krásnou vzpomínkou 😉